Týdeník Břeclavsko Nejnovější zprávy z okolí Břeclavi
Podobné články
Hustopeče – Cestuje třiadvacet let, navštívil více než sto třicet zemí světa, procestoval všech šest kontinentů a v úterý 28. října jeho kroky vedly i do Hustopečí. Známý cestovatel, fotograf a publicista Jiří Kolbaba připravil pro všechny zájemce cestovatelskou diashow. V hustopečském hotelu Centro se jí zúčastnilo na 250 lidí. Promítání snímků z cest provázelo živé vyprávění cestovatele.
Co bylo impulsem pro váš cestovatelský způsob života?
J. K.: V polovině devadesátých let jsem si uvědomil, že je možné žít jiné hodnoty, než jenom podnikat a honit se za penězi. Začal jsem cestovat. Viděl jsem, jak vypadají jiné kultury a mezilidské vztahy. Řekl jsem si, že chci podnikat míň a cestovat víc, že si chci užít víc své osobní svobody. A takhle soustředěně cestuji už asi třiadvacet let.
Jak řešíte práci versus cestování? Jste častěji doma nebo za hranicemi?
J. K.: Ve své reklamní agentuře jsem nechal pracovat jen jednoho zaměstnance a svůj rok rozdělil na pobyt doma a za hranicemi. Prve poměrem tři ku devíti měsícům, teď už rovnoměrně šest měsíců doma, šest na cestách. Když jsem doma, je to makačka jako každá jiná. Musím vyrábět fotky, organizovat výstavy, přednášky, dávat dohromady kalendáře, knížky. Je to taková marketingová produkce.
Která země na Vás nejvíce zapůsobila? Kam se nejraději vracíte?
J. K.: Číslo jedna na světě je pro mě Antarktida. Číslo dvě je pro mě třeba Island, ale číslo tři už bude v oblasti teplé a bude to Indonésie a pak hned třeba Havaj. Miluji Sydney a pak mám mnoho dalších krásných měst a Prahu tam řadím pochopitelně také. Z přírodních prostředí jsou to jednoznačně pouště a pak hned ledovce.
Co vám cestování dalo?
J. K.: Jsem šťastný, že jsem se tenkrát rozhodl, že nebudu žít standardní středoevropský život. Dalo mi to neuvěřitelný pocit štěstí, radosti, svobody, zadostiučinění, naplnění života, adrenalin. Poznal jsem neuvěřitelné množství míst, fantastické lidi, poznal jsem hodnotu zdraví, peněz, jídla, pitné vody.
Žádný nepříjemný zážitek?
J. K.: Za celých třiadvacet let se mi na cestách nic zlého nestalo. Nikdo mi neublížil, neokradl mě. Naopak v Česku mě za tu dobu okradli už osmkrát. To nejvulgárnější prostředí, které jsem kdy poznal je D1 mezi Prahou a Brnem. Opravdu, svět je v drtivé většině přátelský. Nemáme se ho bát, ale objevovat ho.
Co vám cestování vzalo?
J. K.: Já si nemyslím, že mi to něco vzalo. Já si myslím, že mi to tak nějak nasměrovalo ten život a že nemůžu žít úplně standardní životy, jako žijí jiní. A standardní vztahy, jako žijí jiní. Mám to doma trošku jinak organizované, protože jsem většinou někde pryč, takže nemůžu mít moc živých rostlin a nabitou ledničku. Ale hlavně mi to dalo.
Co byste poradil váhavým cestovatelům?
J. K.: Že to není o odvaze, to není často ani o penězích, i když někdy ano, jasně. To je jenom o tahu na branku. O tom, že se rozhodnu a jdu za tím snem. Mějme sen, jděme za ním a on se většinou naplní. Nic zvláštního v tom není, rozhodnout se a udělat to.
Na co je třeba se před cestou nejvíc připravit?
J. K.: Není na místě zbytečně riskovat. Na své cesty vyrážím vždy naočkovaný a je třeba být ostražitý, a to například i co se týče kvality vody. Nikdy jsem ještě nebyl zraněný, ani nemusel vyhledat lékaře.
Kam se chystáte právě teď?
J. K.: V příštím roce mně čeká minimálně patnáct cest. Všechno už je naplánováno. Dokonce se podívám i na místo, kde jsem ještě nebyl, na Velikonoční ostrov.
Vyhovuje vám víc cestování o samotě nebo máte raději společnost?
J. K.: Zásadou je, že necestuji s nikým, kdo snídá a večeří. Nejkrásnější přírodní scenérie a fotografie se totiž pořizují právě časně ráno nebo v podvečer. Některé své výpravy uskutečňuji i pod hlavičkou cestovní kanceláře. Ne však jako klasický turista, ale jako průvodce. Já ty lidi inspiruju, povídám jim o tom, jak se globálně cestuje, učím je trošku fotit. Tyto výlety se neskutečně rozběhly, jsou všechny vyprodané.
Co vás nejvíce baví na cestovatelském způsobu života?
J. K.: Na mém životě mě nejvíc baví změny. Pár dní jsem v chýši mezi šváby, za chvíli zase v pětihvězdičkovém hotelu. Jsem v chladné oblasti a pak jsem zase v té teplé. Jsem v dostatku a pak mám zase nějakou dobu hlad. Tahle dynamika mě baví, tohle jsem hledal. Kéž by to ještě pár let vydrželo.
Jiří Kolbaba zaujal svým vyprávěním v hustopečském Hotelu Centro na 250 posluchačů. Foto: Dagmar Sedláčková
Dagmar Sedláčková
Jana Rozková
